Ač je Helsie vskutku kouzelnou zemí, našli byste zde stejně jako v kterékoliv ze zemí na Kontinentu pramálo magie. Legendy praví, že kdysi chodilo po kontinentu mnoho magických bytostí, dnes už se s nimi však setkáváme spíše jen v těchto bájných příbězích, šeptaných bázlivě u ohňů za nejtemnějších nocí. Čarodějové však přeci jenom nevymizeli. Jsou strašlivě vzácní, asi tak jako řádná hygiena v Sandiezoru. Ještě vzácnější jsou však ti, kteří by svou moc dokázali skutečně ovládat, a že moci mají mnoho. Prapotomci dávných magických bytostí, lidé schopní zvedat myšlenkou celé domy i se stájí a překvapenými obyvateli, přivolávat mrtvé i zabít bez hnutí prstu. 

Právě takové moci se lidé báli. Hony na čarodějnice, lynčování, upalování, křivá obvinění – strach zabíjel stejně rychle a účinně jako dýka do zad. Velmi často ženy, ale i muži končili na hranicích za křivý pohled nebo podezřelé chování. Nikdo nebyl v bezpečí. V různých zemích se vyvražďování těchto „čarodějnic“ a „čarodějů“ uskutečňovalo ve vlnách. Dvě, které zachvátili najednou většinu zemí se odehrávali v letech 1721 s.v. a 331 n.v. Ridata a další jižní země čaroděje v hojné míře pronásledují dodnes. 

Magie se však nevyskytuje pouze ve formě lidí nebo jiných bytostí, kteří by jí vládli. Jsou to i místa – roztodivná, okouzlující, překrásná, ale i vražedná. Magie se zde z důvodů, které nikdy nikdo nerozluštil, koncentruje a přetrvává zde po tisíciletí. Žijí zde úchvatní tvorové, ale i krvelačná monstra. Věci, které běžně považujeme za jasně dané, se zde převracejí naruby. Nahoře může být dole, čas může neúprosně uhánět vpřed a nechávat zbytek světa za sebou, vracet se, nebo se třeba motat v kruzích, opakujících se smyčkách, které nevyhnutně vedou k šílenství. Může být cesta dovnitř a žádná ven, takové místo můžeme najít snadno, nebo stát přímo před ním a ničeho si nevšimnout. Kromě těchto magických jevů se na takových místech vyskytují i mnohé další, podobné, anebo třeba úplně jiné, takové jevy, co mění barvu, tvar, vše stálé i nestálé. 

Jsou zde však i lidé, kteří jsou za své nadání v oblastech magie oceňováni a vítáni. Zveme je zaříkávači a tento název vesměs vypovídá o všem potřebném. Ve zkratce jsou to lidé, kteří dokáží pronášet čáry a formule, které však nemají převeliký dopad. Jejich moc je zlomkem moci čarodějů, a proto se zdá, že není důvod se jich obávat. Dokáží ovlivňovat jen méně závažné věci: úrodu, plodnost, štěstí v kostkách atd. Nejmocnější ze zaříkávačů, o němž se vypráví, naposled rozpoutal velice protivný liják vprostřed slunného letního dne, který mu však nevydržel víc jak dvě hodiny. Zaříkávači nikdy nežijí na jednom místě, cestují napříč zeměmi. Zvou si je prostí lidé do svých skromných domků i králové do honosných paláců.