Helsiané, do boje!

Bohatá malá země však láká hamižné sousedy. Sandiezor, který s Helsií sdílí celou její východní hranici, s ní má dlouhodobé spory. Nyní tvrdí, že se helsijští zemědělci se svými poli roztahují a pěstují už i na sandiezorském území. Hlavní záminkou pro napadení Helsie se však stal útok na Sandiezorskou posádku (zda to bylo skutečně tak, jak Sandiezor tvrdí, už se nejspíš nikdy nedozvíme). Helsie tedy byla napadena a jelikož si většinou drží jen malou armádu, povolala nyní brance. Hrdí Helsiané byli odhodláni bránit svou vlast. Díky svému bohatství si mohla Helsie také dovolit najmout žoldáky a svou armádu velice dobře vyzbrojit.

Ztracená bitva

Válečné rohy zaduněly, jejich burácení se neslo nad poli a nad lesy. Louky se zbarvily rudou a brzy nad nimi už kroužili vrány, aby se pohostily na tom, co zbylo. Válka byla nemilosrdná. Jednou z bitev, která stojí za zmínku, se stala bitva u velké vesnice Jelvie. Byla to jedna ze dvou dosavadních bitev a válka se pro Helsii nevyvíjela vůbec dobře. Jednotka padesáti vojáků byla oddělena od zbytku vojska a vyslána, aby prošla lesem a posléze prováděla záškodnickou činnost v týlu nepřítele. Byla však napadena a rozprášena. Zbytek vojska u Jelvie rovněž neuspěl a byl poražen. V okolí vesnice zavládl chaos. Vyrojilo se velké množství banditů, kteří nyní číhali u cest na poutníky, ve spánku podřezávali hrdla těm, kteří měli tu smůlu a v oblasti kvůli válce uvízli, a loupili cokoliv, co mělo nějakou cenu.

Přeživší

Ti, kteří zbyli z jednotky padesáti vojáků, jež byla vyslána lesem do týlu nepřítele a nemilosrdně rozprášena, se rozprchli po kraji. Jedna družina, jež byla dříve součástí jednotky, však stále drží pohromadě. Ale co naplat, že přežili, dochází jim jídlo, ze zásob zbývá už jenom trocha ovesné kaše, krup a hub, ale i ty jim brzy dojdou. Bezradní se skrytě utábořili v lese, a právě tam mají v úmyslu naplánovat, co podniknou dál.

Autorkou textu je Arlett Mamudo.